Velikán, který budí respekt! Skládá se z Velkého a Malého Kežmaráku.
Původní plán na víkend byl, že pojedeme přeběhnout Tatry. Ale kamaráda chytli záda, takže to padlo. Ptám se kamaráda Martina co dělá o víkendu, že mám volno. Slovo dalo slovo a v pátek ráno vyrážíme do Tater. Martin chce na Brnčálku a na Kežmarák. Říkám ty vole! Toho se každý bojí! Aji já!
Martin už tam lezl cestu Weberovku za VI a prej to není tak hrozný. Takže jo zkusíme to! Ráno nalézáme do cesty a první délky jsou super, ale je tu dost volných kamenů což mě dost rozhazuje! Do toho práskl několikrát blesk dost blízko u nás. To mě rozložilo úplně. Takže Martin se ujímá vedení a snažíme se rychle dostat do sestupovky po Německém žebříku. Od cca 6-7 délky je cesta už dost vzdušná. A štandy by si zasloužili pár nových skob či borháků :D. Tatry no.
Nakonec vše dobře dopadlo a nalézáme do poslední délky, kde Martin volá, že je nahoře! Super rychle k němu dolézám. Dáváme placáka, děkuju mu a užíváme si výhled!
Po Německém žebříku slézáme do doliny a hned míříme na Brnčálku na pivo a horec! Hurá Malý Kežmarák zdolán!
Od piva už jen nevěřícně koukám na tu mohutnou stěnu nad chatou a nevěřím, že jsem tam byl! Díky
