Nejhezčí hřeben Vysokých Tater
Vidlový hřeben - říká se o něm, že je to nejhezčí hřeben Tater. Když se ohlédnu tak je to vlastně pravda. Spojuje dvě velké dominanty Tater a to Lomnický štít a Kežmarský štít.
Když jsme pro něj rozhodli, tak jsme moc nevěděli do čeho jdem a co potřebujeme vzít. Jestli na lehko nebo plná polní. Jedni říkali to druzí ono. No nic Balíme zlatý střed a vyrážíme směr Tatry. Máme v plánu dojít na Lomnický štít, kde přespíme venku a ráno do toho půjdeme. Cesta na Lomnický štít je neskutečně dlouhá a prudká. Musíme vyjít celou sjezdovku až na Skalnaté pleso a z tama pod Lomničák. Pod Lomničákem to konečně začíná být dle mého gusta!
Na vrchol Lomničáku přicházíme v podvečer a stíháme překrásný západ slunce. Vaříme a kecáme s dvouma lezci ze slovenska, kteří chcou ráno taky na Vidlový hřeben. Krásný večer na terase Lomničáku!
Ráno docela dost foukalo a ani naši kolegové ze slovenska si nebyli jistí zda do toho jít. Kolem 9 hodiny se rozhodlo že to zkusíme a když tak se vrátíme a zabalíme to. Tím že hřeben je o kousek níž, tak tam moc nefoukalo takže lezeme hurá!
Je to nádhera, linie je jasná a zatím žádný větší problém, takže si to užíváme. Zhruba v půlce, kdy už máme za sebou pár těžších míst, jsme zjistili že trošku nestíháme. Protože na podzim slunce zaleze v 5 za vrcholky a je tma. Přidáváme tempo a vytahujeme čelovky a budny. Poslední slanění a hurá 2 délky na Kežmarák. Doslaňovávám už za docela tmy. První délku jdeme souběžně s lanama na sobě. Tma už je pořádná a Jirka začíná vtipkovat o bivaku, protože nemůžeme najít cestu. Mě osobně se to moc nelíbí a začínám být lehce nervózní. Asi hodinu zkoušíme různé pokusy, ale vše negativní. Při tom jsem tak 20m pod vrcholem.
Nakonec Jirka dává pokus přes takové výštěpy a volá jóóóóó kurva vrchol pojď!!! Mám obrovskou radost a vyrážím za Jirkou na vrchol, kde nám spadl velký kámen ze srdce. Dáváme tyčinku, pití a balíme věci.
Sestup z Kežmaráku po tmě jsme zjistili, že taky není teda nic moc. kousek níž potkáváme 2 poláky, kteří se nás ptají na cestu dolů. Což je vtipné, protože jsme měli stejnou otázku. Otvíráme mapy.cz a goat.cz a jdeme společně dolů. Je to docela exponovaný terén s možností pádu někam do tmy. Takže sestup je dost pomalý.
Ale nakonec vše dobře dopadlo, loučíme s polákama a už po cestě pospícháme na parkáč k autu si odpočinout. K autu jsme dorazili něco po půlnoci úplně vyčerpaní, ale na pivo z plechu se síla ještě našla a už jen zalehnout a spát.
Úžasný hřeben plný zážitků a překrásných výhledů. Určitě doporučuji!!!